-
V 5. století před naším letopočtem Německo obývali Germáni a Keltové, ti první byli na severní části jeho území, ti druzí na jeho části jižní.
-
Na přelomu letopočtu si Říše římská přisvojuje jižní polovinu dnešního území Německa, když překračují Rýn a Dunaj. V 1. století pak budují tzv. „limes romanus“ (= římská hranice). Opevnění se táhlo mezi dnešním Kolínem n. R. a Řeznem.
-
Později se Německo stalo centrem Francké říše, která má být důstojnou nástupkyní římského impéria. Francká říše byla nejstarším státním útvarem raného středověku, založena byla Chlodvikem z rodu Merovejců. Chlodvik sjednotil kmeny Franků a následně porazil germánské kmeny a zabral jejich území. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout pohanské bohy a přijmout křesťanství.
-
Kolem roku 600 započaly křesťanské misie podnikané do teritorií pohanských kmenů v divoké Germánii. Mniši z britských ostrovů založili kláštery ve Würzburgu, Řezně, Reichenau a na mnoha dalších místech. V misijních aktivitách v merovejském království pokračoval anglosaský mnich Bonifác, který se stal zakladatelem prvního kláštera ležícího na východ od Rýna ve Fritzlaru (dnešní Hesensko). K šíření křesťanství v Germánii posloužil také vznik biskupství podléhajících autoritě římských papežů.
-
Roku 843 byla Francká říše tzv. Verdunskou smlouvou rozdělena mezi vnuky Karla Velikého. Německé území tvořilo Východofranckou říši v čele s Ludvíkem Němcem. Říše se však začala pozvolna rozpadat na menší vévodství a knížectví. Poté, co Karlovci vymřeli, došlo k volbě krále.
-
Sjednocené germánské kmeny si zvolili za svého krále saského vévodu Jindřicha I. Ptáčníka. Někdy z této doby zřejmě také pochází první zmínka o „království Němců“.
-
Během vlády Jindřichova syna, Oty I. Velikého, došlo k posílení královské moci povýšením biskupů do stavu říšských knížat. Podařilo se mu také eliminovat vnější hrozby podrobením Slovanů, sídlících v oblasti mezi řekami Labe a Odrou a především vítězstvím nad nomádskými Maďary v bitvě na řece Lechu v roce 955.
-
V roce 962 byl Ota I. korunován v Římě císařem a plně se tak ujal dědictví Karla Velikého. Tímto aktem byla fakticky založena Svatá říše římská. Ota I. také nastolil otonskou dynastii.
-
Roku 1002 vymřela otonská dynastie po meči, posledním panovníkem byl Ota III. Nastaly spory o moc a nakonec nastoupil Jindřich III. ze saalské dynastie.
-
Ve sporu o investituru, který se rozhořel mezi Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. kvůli jmenování církevních hodnostářů, byl císař přinucen vykonat potupnou pouť do Canossy, kde se podřídil papeži, jenž ho předtím nechal exkomunikovat.
-
Následníkovi Jindřicha IV., Jindřichu V., se podařilo dosáhnout urovnání konfliktu s církví sjednáním konkordátu ve městě Worms v roce 1122.
-
Po smrti velmi mocného panovníka ze saalské dynastie – Fridricha I. Barbarossy nastaly spory o moc mezi rody Štaufů a Welfů. Spor vyřešil papež, který jmenoval římským králem mladého sicilského krále Fridricha (jeho otec byl z rodu Štaufů, byl to vnuk Barbarossy). Byl korunován králem Obojí Sicílie a pak se stal římským králem.
-
Fridrich II. byl korunován císařem a vládl až do roku 1250. Jeho smrtí moc dynastie Štaufů v Německu pohasla a říše se následně ponořila do chaosu.
-
-
Roku 1517, v předvečer svátku Všech svatých (31. října), začal mnich a univerzitní profesor Martin Luther ve Wittenbergu teologickou disputaci o podstatě odpustků. Sepsal 95 požadavků na katolickou církev a přibil je na právě na vrata kostela ve Wittenbergu. Za Lutherem stála i šlechta, protože proti ní neútočil. Před církví se skrýval na saském hradě Wartburg, kde překládal Bibli (Nový zákon).
-
Skupina souhlasící s učením Martina Luthera.
-
Lutherův žák Tomáš Müntzer rozpoutal v roce 1524 válku. Povstali sedláci proti svým pánům, obsadili některá města a půspbili velké problémy.
-
-
Protestanti založili tzv. Šmalkaldskou jednotu a postavili se proti císaři.
-
-
Znamenal, že Lutheráni mohou vyznávat své náboženství.
-
Třicetiletá válka byla vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a stoupenci reformace, především kalvinisty a luterány. Další příčinou války byl boj o politickou nadvládu v Evropě mezi francouzskými Bourbony a Habsburky.
-
-
-
V letech 1640-1688 zastával kurfiřta Fridrich Vilém („velký kurfiřt“). Byl prvním, kdo začal vytvářet pruský absolutismus. Upevňoval vnitřní a zahraniční politiku, vybudoval malou, ale účinnou armádu a podřídil si šlechtu. Vedl merkantilní politiku (zrušil dovoz ze zahraničí, zavedl vysoké daně, podporoval manufakturní výrobu, budovaly se silnice, kanály, přístavy a poštovní systém). Vítal hugenoty z Francie i jiné protestanty ze sousedních zemí. Oporou panovníka byli statkáři (junkeři).
-
Prusko bylo jedním z největších států ve Svaté říši římské národa německého. Ta však byla po roce 1648 roztříštěna a Habsburkům se nepodařilo ji sjednotit a ovládnout. V říši existovaly relativně samostatné státy, které mohly vést dokonce i samostatnou zahraniční politiku. Mezi největšími státy bylo kromě Pruska ještě Braniborsko, Sasko a Bavorsko. Formální hlavou říše byl císař z habsburského rodu.
-
-
Fridrich III. napodoboval francouzský dvůr a obklopoval se umělci, hudebníky a dvořany (podobně jako Ludvík XIV.) Založil v Halle univerzitu a Královskou akademii umění. V Berlíně založil Akademii věd. Roku 1701 obdržel královský titul ve východní části Pruska od Leopolda (za pomoc ve válce o španělské dědictví). Od okamžiku jeho korunovace o něm mluvíme jako o Fridrichu I., pruském králi.
-
Král Fridrich Vilém I. známý jako „kaprál na trůně“. Byl posedlý vojenskou disciplinou. Zavedl militarismus a brannou povinnost a zvýšil počet vojáků (pruská armáda se tak stala čtvrtou nejsilnější v Evropě). Vytvořil si elitní pluk z velmi vysokých mužů, kterým se říkalo „obři“.
-
Král Fridrich Vilém I. známý jako „kaprál na trůně“. Byl posedlý vojenskou disciplinou. Zavedl militarismus a brannou povinnost a zvýšil počet vojáků (pruská armáda se tak stala čtvrtou nejsilnější v Evropě). Vytvořil si elitní pluk z velmi vysokých mužů, kterým se říkalo „obři“.
-
Prusko bylo jedním z největších států ve Svaté říši římské národa německého. Ta však byla po roce 1648 roztříštěna a Habsburkům se nepodařilo ji sjednotit a ovládnout. V říši existovaly relativně samostatné státy, které mohly vést dokonce i samostatnou zahraniční politiku. Mezi největšími státy bylo kromě Pruska ještě Braniborsko, Sasko a Bavorsko. Formální hlavou říše byl císař z habsburského rodu.
-
V roce 1803 byly z iniciativy Napoleona Bonaparte zrušeny téměř všechny církevní a menší německé světské státy, stejně jako většina svobodných měst. Současně Napoleon povýšil Bavorsko, Sasko a Württemberg na království.
-
16 německých knížat se spojilo v Rýnském spolku, jenž byl pod ochranou Napoleona. Císař František II. se vzdal koruny německého císaře. Svatá říše římská tudíž 6. srpna 1806 formálně zanikla.
-
Po bitvě národů u Lipska v říjnu 1813 Německo konečně setřáslo francouzskou nadvládu. Rýnský spolek byl ihned poté rozpuštěn. Osvobozovací válka proti Francouzům výrazně přispěla ke vzrůstu německého národního sebeuvědomění.
-
Po bitvě národů u Lipska v říjnu 1813 Německo konečně setřáslo francouzskou nadvládu. Rýnský spolek byl ihned poté rozpuštěn. Osvobozovací válka proti Francouzům výrazně přispěla ke vzrůstu německého národního sebeuvědomění.
-
-
Na vídeňském kongresu se řešily restaurace, legitimace a vzájemná soudržnost evropských panovnických rodů za účelem potlačení jakýchkoliv revolučních idejí. K dosažení tohoto účelu se Rakousko, Prusko a Rusko spojily v tzv. svaté alianci. Místo zaniklé Svaté říše římské byl založen Německý spolek, který představoval volnou unii 39 států (v čele s Rakouskem), disponujících spolkovým sněmem scházejícím se ve Frankfurtu nad Mohanem.
-
V bitvě u Waterloo britská a pruská vojska vedená vévodou z Wellingtonu a von Blücherem uštědřila Napoleonovi definitivní porážku.
-
V Berlíně, hlavním městě Pruska, vypukla revoluce. Pruský král jmenoval liberální vládu, byl svolán německý parlament (sněm) do Frankfurtu nad Mohanem, kde jednají s ostatními panovníky Německa o možném sjednocení. Sněm nabídl vládu nad sjednoceným Německem pruskému králi, ten ale odmítal převzít moc z rukou nižších společenských vrstev. Rovněž ostatní panovníci odmítali toto sjednocení „zdola“, proto sněm zkrachoval a byl nakonec vojensky rozehnán.
-
Němečtí princové shromáždili v Zrcadlovém sále Versailleského paláce a 18. ledna 1871 zde prohlásili pruského krále Viléma I. „německým císařem“. Tím byla založena Německá říše, sestávající z 25 států. Otto von Bismarck byl ustanoven říšským kancléřem.
-
Po bitvě národů u Lipska v říjnu 1813 Německo konečně setřáslo francouzskou nadvládu. Rýnský spolek byl ihned poté rozpuštěn. Osvobozovací válka proti Francouzům výrazně přispěla ke vzrůstu německého národního sebeuvědomění.
-
-
-
-
V posledních dekádách devatenáctého století zahájilo Německo rozsáhlý zbrojní program, jehož součástí bylo i vybudování německého loďstva, které mělo být schopné vybojovat námořní převahu nad loďstvem Velké Británie.Dne 8. dubna 1904 byla uzavřena tzv.„Srdečná dohoda“ mezi Velkou Británií a Francií a na tuto dohodu navázala dne 31. srpna 1907 dohoda mezi Velkou Británií a Ruskem.K Trojdohodě se během války připojilo přes dvacet států a její název se během První světové války změnil na Dohodu.
-
-
-
-
-
Německo se stalo parlamentní republikou. Po prohrané válce muselo platit velké reparace, muselo zredukovat počet zbraní a vojska, přišlo o určitá území a loďstvo. V zemi nastala také obrovská inflace. Po tzv. Rúrské krizi v roce 1923 nastoupil Gustav Stresemann, který vyvedl Německo z krize a izolace a stabilizoval hospodářskou a ekonomickou situaci. V roce 1923 potlačil vojenský pokus o puč (NSDAP – Adolf Hitler). V Německu sílí nacionalismus a militarismus. Vznikají bojové svazy.
-
-
-
Vypukla 1. září 1939 německým přepadením Polska. V Evropě skončila 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Většina Evropy ležela v ruinách a více než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. Tato válka navíc Německu přinesla historické dědictví viny a hanby.
-
-
Byla zde přijata dohoda o poválečném uspořádání Evropy a zvláště Německa. Německo mělo být výhledově spojeno v jeden celek, do té doby však bude spravováno ve čtyřech okupačních zónách – americké, britské, francouzské a sovětské. Dohodnuty byly reparace, které Německo mělo za škody, způsobené svojí agresí, platit. Dále bylo rozhodnuto o provedení odsunu německého obyvatelstva z Československa, Maďarska a Polska. Projednány byly také způsoby potrestání válečných zločinců.
-
Druhá světová válka po sobě zanechala svět rozdělený na dva mocenské bloky – západní a východní (tzv. bipolární uspořádání). V každém z nich převažovala zcela jiná ideologie – na západě demokracie a na východě komunismus. Úpadek po druhé světové válce zaznamenaly ideologie nacionalistické a nacistické.
-
Hospodářské oživení přineslo hladovějícímu západnímu Německu zapojení do Marshallova plánu a měnová reforma v červnu 1948, čímž byl nastartován německý „hospodářský zázrak“. V témže měsíci však Sověti zahájili blokádu západního Berlína. Město pak bylo dalších 11 měsíců zásobováno leteckým mostem, což nakonec Sověty přimělo k ukončení blokády
-
-
Obyvatelé NDR začali masivně prchat na západ prostřednictvím Maďarska, které již otevřelo svoje hranice. Pod tlakem masových onstrací musel generální tajemník SED Erich Honecker v říjnu 1989 rezignovat. 9. listopadu pak bezradná komunistická moc svým občanům neočekávaně povolila vstoupit do západního Berlína. Tisíce lidí této příležitosti využily, načež se Berlínská zeď zhroutila stejně jako totalitní režim ve východním Německu.
-
-
V současnosti zaujímá znovu sjednocené Německo společně s Francií a dalšími evropskými státy vůdčí roli v Evropské unii (EU), jež vznikla přeměnou ES po podepsání Maastrichtské smlouvy v roce 1992.