Pomník marie terezie

Marie Terezie (Dějiny a současnost)

  • Period: to

    Život Marie Terezie

    „Její zuby bílé, její pleť čistá a průsvitná svědčily o pevném zdraví a rovnováze mravní. (…) Byla příliš ženou, mnohem více než připouštějí úřední její životopisci, pravá měšťanka německá XVIII. století; rozumná a pilná hospodyně, něžná manželka, žáru její lásky dostačovalo manželství a svou mírnou obrazotvorností nezabloudila nikdy ve sny zapovězené.“ Ernest Denis, Čechy po Bílé hoře, sv. I/3, Praha 1902.
  • Začátek vlády Marie Terezie – války o dědictví rakouské

  • Period: to

    Vláda Marie Terezie

    Náš učebnicový obraz epochy Marie Terezie zatím nadále trpí tím, že ji sice považuje za představitelku osvícenského absolutismu, ale popírá, že by v zemi, které vládla, existovalo nějaké osvícenství. Pro genezi moderní politické kultury bylo osvícenství možná důležitější než vláda „českého císaře“ Karla IV., jehož jubileum vyvolalo v Čechách mnohem větší pozornost. Letošní kulaté jubileum narození Marie Terezie by se mohlo využít k přehodnocení našeho vztahu k její epoše.
  • Bavorsko-francouzská okupace Prahy (do r. 1742)

  • Period: to

    Friedrich Vilém Haugwitz: reformy státní správy

    Haugwitz v roce 1743 vypracoval pro Marii Terezii obsáhlou zprávu o příčinách rakouské válečné prohry, na kterou navazovaly široké návrhy reformy státní správy, hl. správy finanční a politické. Jádrem této práce byla myšlenka, že politická a finanční správa celé monarchie musejí tvořit jediný celek. Hlavní zásadou bylo nejen odstranění finančních záležitostí z rukou stavů, stejně tak se velmi intenzivně zasazoval o odebrání stavovského vlivu v armádních záležitostech a to v celé monarchii.
  • Korunovace Marie Terezie českou královnou v Praze

    České stavy se musely rozhodnout, zda uznají dědičné nároky Marie Terezie na trůn, jež vyplývaly z Pragmatické sankce, kterou vydal její otec Karel VI. v roce 1713, v oprávněné obavě, že se mu nenarodí syn, a že celou říši bude nutné právně zajistit pro případ nástupu ženy na trůn, nebo zda uznají nároky protivníka Marie Terezie, bavorského kurfiřta Karla Albrechta, který dobyl roku 1741 Prahu. Ten se nechal v prosinci prohlásit českým králem. MT se stala královnou až po vojenském vítězství.
  • Pruská okupace Prahy, židovský pogrom

  • Gerard van Swieten dvorním lékařem

    Nizozemský lékař a osvícenský reformátor, vlivný poradce rakouských císařů a knihovník Dvorní knihovny. U dvora měl velký vliv, prosadil reformy rakouského zdravotnictví, ostře vystoupil proti pověrám, zejména proti pronásledování upírů na Moravě. Podnítil založení botanické zahrady a do lékařského vzdělávání zavedl opět klinickou praxi. Výkon cenzury odebral jezuitům a pokusil se ji podřídit císaři a centralizovat. Stal se také členem olomoucké učené společnosti Societas incognitorum.
  • Cášský mír – konec války o rakouské dědictví

    Anglie s Francií se domluvily předběžně o míru a MT postavily v dubnu 1748 před hotovou věc. MT byla donucena k souhlasu s tímto předběžným a později i s konečným mírem z 18. října 1748. Touto smlouvou Rak. ztratilo jen několik menších území v Itálii a Slezsko. Naopak si obhájila Rakouské Nizozemí a Milán. Navíc všech osm zemí, které se podepsaly pod touto smlouvou (Anglie, Holandsko, Sardinie – Piemont, Francie, Španělsko a Janov), definitivně potvrdilo platnost pragmatické sankce.
  • Period: to

    Václav Antonín z Kounic a Rietbergu v čele zahraniční politiky

    Po 39 let byl VAK odpovědný za zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. i Františka II. Zastával politiku zaměřenou proti Británii, což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci von Bartensteinovi. Se záměrem znovu dobýt Slezsko na Prusku realizoval r. 1756 požadovaný obranný pakt s Francií (snaha od r.1749, tzv. „Změna aliancí“, jakož i spolek s Ruskem. MT se po vypuknutí sedmileté války mohla o obě tyto mocnosti opřít.
  • Sedmiletá válka (1756 - 1763)

    Rozsáhlý ozbrojený konflikt mezi ústředními evropskými mocnostmi 18. století − Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a některými německými státy jako předně Hannoverskem na straně jedné, Francií, Svatou říší římskou (Rakouskem a Saskem), Ruskem, Švédskem a Španělskem na straně druhé. Mezitím v Indii se Britové pokusili o dobytí Bengálska náležející k Mughalské říši, tou dobou podporováné Francií.
  • Poslední porod Marie Terezie ve věku 39 let

    Z manželství s císařem Františkem I. Štěpánem vzešlo 16 dětí, 5 synů a 11 dcer. Šest dětí zemřelo ještě za života jejich matky. Dva synové se stali císaři (4. Josef II. a 9. Leopold II.). 15. Marie Antoinetta (1755–1793) ∞ 1770 Ludvík (1754–1793), dauphin, od 1774 jako Ludvík XVI. král Francie, syn dauphina Ludvíka Bourbonského. Marie Antoinetta byla popravena roku 1793 během velké francouzské revoluce.
    16. Maxmilián František (1756–1801), arcibiskup, kurfiřt kolínský.
  • Založení Studienhofkommission (Studijní dvorská komise)

    Ve Vídni byla roku 1759 zřízena Studienhofkommission – takzvaná studijní dvorská komise. Právě ta měla za úkol řízení reorganizace a reforem školství prostřednictvím jednotlivých zemských studijních komisí. Základy reforem nejnižšího, nižšího i vyššího vzdělání proběhly poměrně hladce, problematičtější se ukázaly vysokoškolské reformy, kterým se nedařilo. Důvodem mohly být dlouhodobé spory ohledně rozšíření jezuitské univerzity, působící stagnaci vysokého školství.
  • Neúspěch Haugwitzových reforem

    Vlivem sedmileté války s Pruskem došlo k faktickému ekonomickému hroucení země. Toho společně se šlechticko-stavovskou opozicí využil Haugwitzův protivník Václav Antonín Kounic, od roku 1753 státní kancléř. Přestože na jednu stranu souhlasil s centralizací a u mnohých reforem požadoval jejich prohloubení, byl naproti tomu velký odpůrce centralizace politické a finanční správy. Povedlo se mu nakonec císařovnu přesvědčit, aby v roce 1761 Haugwitzovo Directorium in publicis et cameralibus zrušila.
  • Josef Sonnenfels: Katedra politických a kamerálních věd ve Vídni

  • Karl Heinrich Seibt profesorem morálky a krásných věd v Praze

    Karl Heinrich Seibt (1735 - 1806, Praha) byl osvícenský kněz, filosof, pedagogický reformátor, profesor a rektor pražské univerzity. V Praze 23 let přednášel o morálce, německé literatuře a historii, pedagogice a filosofii. Jako osvícenec měl velký vliv na J. Dobrovského, J. Jungmanna a další české obrozence, přestože byl jeden z prvních profesorů, kteří v Praze přednášeli německy (místo dřívější latiny).
  • Smrt Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie

  • Josef II. (25 let) spoluvladařem – diskuse s matkou o reformách

  • Hladomor v českých zemích (1770-1772)

  • Zrušení jezuitského řádu

  • „Testament“ Marie Terezie (projekt reforem)

    "Der Entwurf zur Emporbringung der österreichischen Staaten" “Project to Improve the Austrian States” is an important reform project which was written for Maria Theresa in 1772 during discussions on the Bohemian Famine. It explains in a systematic manner most of the Josephine reforms. The authorship is usually attributed to Franz Anton Blanc, sometimes to Joseph II. It is debatable whether Sonnenfels could have contributed to it as well.
  • Všeobecný školní řád (Johann Ignác Felbiger)

  • Nevolnické povstání – poddanský patent