-
Period: to
Voltaire
Voltaire (vlastním jménem François Marie Arouet, 1694-1778). Spisovatel a filosof. Velký kritik katolické církve a francouzského státu. Francouzský absolutismus srovnával s anglickým parlamentarismem, který je podle něj pokrokovější. Filosoficky byl deista - Bůh stvořil svět, ale pak už do něj nezasahuje, jakýsi kompromis mezi materialismem a idealismem. Deisté neuznávali církev a její dogmata, člověk se má řídit rozumem. Církev ho po smrti odmítla pohřbít. -
Period: to
Osvícenství
Osvícenství je filosofický směr, který vzniknul v Anglii a Nizozemí, ale nejvíce se rozvinul a uplatnil ve Francii. Víra v rozum, v člověka, v jeho svobodu. Osvícenci kritizovali stát a náboženství (resp. církev). Jejich myšlenky přímo ovlivnily politické dění -
Period: to
Jean Jacques Rousseau
Na rozdíl od ostatních osvícenců nevěřil ve vědu a rozum, důraz kladl na citové hodnoty, emoce a návrat k přírodě. Lidé prý nakonec odvrhnou majetek a rodinné svazky a odejdou žít do lesů. Sám však žil úplně jinak, než hlásal, žil z přízně bohatých. Napsal spis o výchově dětí (Emile), sám však svých 5 dětí dal do nalezince. Požadoval zrušení soukromého vlastnictví. Nejvíce ovlivnil francouzské revolucionáře. -
Period: to
Ludvík XV. "Po nás potopa"
byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1715–1774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce a děda se stal oficiálním následníkem trůnu (ve dvou letech), na který usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orléanského. Jeho vláda trvala bezmála šedesát let. -
Period: to
Jean Paul Marat
byl francouzský politik, lékař a publicista. Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu (Club des Cordeliers). -
Kritika absolutismu: Dílo "O duchu zákonů"
O duchu zákonů je traktát zabývající se politologií a teorií dělby moci, nejznámější dílo francouzského filosofa a osvícence Charlese Louise Montesquieua. Jedná se o kritiku francouzského absolutismu. -
Period: to
Encyklopedie, aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
Encyklopedisté chtěli sepsat veškeré lidské vědění do jednoho díla a zpřístupnit je veřejnosti. V Encyklopedii ale uplatňovali i své osvícenské názory. Uznávají pouze rozum, ne zjevené pravdy, kritizují poměry ve Francii - privilegia šlechty, daňový systém, náboženskou nesnášenlivost. Chtěli rovnost před zákonem, zbavit církev vlivu, svobodu tisku. Hlavním nakladatelem byl Diderot. Encyklopedie měla 27 dílů. Ludvík XV. Encyklopedii zakázal a dal konfiskovat její výtisky. -
Period: to
Maximilien Robespierre
byl francouzský advokát, poslanec Národního shromáždění, významný jakobín a představitel jakobínského revolučního a politického teroru.
Na počátku července se v konventu sjednotila opozice a dala Robespierra zatknout. Ten byl 27. 7. 1794 (9. thermidor) popraven. -
Period: to
Georges Jacques Danton
byl francouzský právník a politik, který se stal vůdčí osobností rané fáze Velké francouzské revoluce. V letech 1785–1791 byl advokátem královské rady. V roce 1790 založil spolu s Camillem Desmoulinsem (novinářem a přítelem z mládí) a J.-P. Maratem klub kordelierů. V roce 1791 se stal členem Pařížské komuny. V roku 1794 jej spolu s dalšími kordeliery obvinili z korupce, na příkaz Výboru pro veřejné blaho jej zatkli a spolu s Camillem Desmoulinsem odsoudili a popravili. -
Ztráta Kanady a jiných kolonií v Americe
Nová Francie je označení pro území kolonizovaná Francií v Severní Americe v letech 1534-1761. Kolonizaci zahájil Jacques Cartier svými výzkumy zálivu svatého Vavřince. V době svého největšího rozmachu (1712)NF členila na 5 kolonií (Canada, Acadia, Hudsonův záliv, Newfoundland a Louisiana) a sahala od zálivu svatého Vavřince a Hudsonova zálivu až po Mexický záliv. V roce 1763 Francie odstoupila téměř veškeré zbývající území Nové Francie (vyjma Saint-Pierre a Miquelon) Velké Británii. -
Period: to
Ludvík XVI.
byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1774 – 1792. Byl vnukem Ludvíka XV., jeho manželkou byla Marie Antoinetta. Dne 5. května 1789 svolal Ludvík generální stavy za účelem reformy daňového systému. Volby zástupců generálních stavů odstartovaly VFR.
Roku 1791 se neúspěšně pokusil i s celou svou rodinou o útěk za hranice. Král byl prohlášen za vlastizrádce, sesazen z trůnu a po procesu dne 21. ledna 1793 veřejně sťat gilotinou na Náměstí Revoluce. -
Period: to
Americká válka za nezávislost
Americká válka za nezávislost, někdy také americká revoluční válka byla válka mezi Královstvím Velké Británie a třinácti koloniemi v Severní Americe. Válka skončila porážkou Británie a uznáním nezávislosti Spojených států amerických pařížským mírem. Klíčovou roli ve válce sehrála Francie, která zásobovala americké patrioty financemi a střelivem. Francie také vytvořila koalici proti Velké Británii a vyslala na pomoc koloniím své námořnictvo, které ve válce hrálo rozhodující roli. -
Královská pokladna na nule - předehra k revoluci
Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Z toho pramenila neúroda a hrozící hladomor. -
Sieyès: "Co je třetí stav? – Všechno!"
Abbé Emmanuel Joseph Sieyès vydává svou slavnou brožuru "Co je třetí stav?"
Co je třetí stav ? – Všechno!
Čím byl dosud v politice? – Ničím!
Co chce? – Stát se něčím! -
Ancien régime - starý režim
Označení starého režimu Francie, nejpozději od dob vlády Ludvíka XIV. Francie absolutistickou monarchií. Tento režim se začal hroutit v roce 1789 útokem francouzského lidu na Bastilu.
K likvidaci starého režimu sloužily i výnosy i zabavení majetku církve (2. 11. 1789), zrušení klášterů (13. 2. 1789) a zrušení dědičného šlechtictví (19. 6. 1790) -
Král svolává volby
Král svolává volby do generálního sněmu. -
Vznik klubu jakobínů
Původně byl klub 30. dubna 1789 založen jako Bretaňský klub. Ten ukončil svou aktivitu v srpnu 1789, jelikož se nepodařilo uskutečnit dohodu ohledně práva veta krále. Po říjnovém podnětu v Sieyès obnovil v prosinci téhož roku Claude-Christophe Gourdan klub pod jménem „Spolek přátel ústavy“. . Jako místo pro svá shromáždění našli někdejší knihovnu Jakobínského kláštera v Paříži. -
Svolání generálních stavů
Francie je v bankrotu. Situaci se snaží řešit finanční rádci, vzešel návrh zdanit šlechtu a duchoventstvo, což se ovšem těmto stavům nelíbí. Roku 1789 jsou svolány "generální stavy" (zástupci všech tří stavů) a hlasují o zdanění šlechty a duchovenstva. -
Třetí stav se prohlašuje za Národní shromáždění
- června 1789 se třetí stav prohlásil za Národní shromáždění, za reprezentanta národa, protože přece jenom tvořil 96 – 97% všeho obyvatelstva Francie.
-
Přísaha v míčovně
Král samozřejmě s Národním shromážděním nesouhlasí a uzavírá sněmovnu, Národní shromáždění se tedy přesouvá do míčovny ve Versailles a tam (v čele s J. S. Baillym) přísahají, že ústavu vydají. -
vnik Ústavodárného národního shromáždění
- července 1789 se z Národního shromáždění stalo Ústavodárné národní shromáždění s cílem přijmout ústavu a ukončit absolutismus.
-
Odvolání oblíbeného ministra financí Neckera
byl francouzský státník a bankéř, ministr financí krále Ludvíka XVI.
Podruhé se stal ministrem financí v srpnu 1788. V tehdejší kritické situaci podporoval svolání generálních stavů a později se snažil nabízet různá kompromisní řešení rozdělené francouzské společnosti. Jeho odvolání 11. července 1789 nepochybně mělo podíl na radikalizaci pařížského lidu a tím do jisté míry přispělo k zahájení Velké francouzské revoluce o několik dní později. -
Vznik Pařížské komuny
je označení orgánu, který během VFR představoval nejvyšší správní instituci města Paříže v čele se starostou.
Ihned po dobytí Bastily revolucionáři vtrhli do pařížské radnice, kde hledali zbraně, popravili pařížského prévôta a namísto něho dosadili starostu, kterým se stal astronom Jean Sylvain Bailly.
Měla podíl na záříjových masakrech, likvidaci girondistů i na prosazování jakobínského teroru. -
Dobytí Bastily
Vrcholem pro Pařížany bylo, když byla děla z Bastily (věznice politických vězňů, považována za symbol absolutismu) namířena do dělnických čtvrtí. A tak 14. července roku 1789 Pařížané zaútočili na Bastilu a po čtyřech hodinách ji dobyli. Ironií osudu je, že v době dobývání Bastily Bastila nebyla přeplněna vězni, jak bychom očekávali, ale paradoxně tam bylo uvězněno jen asi šest vězňů. -
Vznikají Národní gardy
Vznikly Národní gardy, což byli ozbrojení dobrovolníci připraveni prosadit ústavu. Jejich vůdcem byl Markýz de La Fayette (hrdina Americké revoluce, přítel G. Washingtona), docházelo k emigraci šlechty (do Říše). -
Velký strach / povstání rolníků
rolnická povstání v provincii La Grande Peur, emigrace šlechty.
Na venkově vypukla selská „válka“ proti feudálům, panoval tam „velký strach“ privilegovaných, protože docházelo k vypalování jejich obydlí (ničení záznamů o pracovní činnosti poddaných) či dokonce zabíjení feudálů samých. Poddaní odmítali plnit své povinnosti, odmítali odvádět daně. -
Zrušení feudalismu - Noc 4. srpna 1789
V průběhu srpna Národní shromáždění zrušilo feudalismus, byla zrušena daňová privilegia prvního a druhého stavu, zajištěna rovnost před zákonem, byla zrušena robota za výkup, zrušena práva vrchnosti vůči poddaným, zrušeny byly rovněž některé daňové závazky. Byla zrušena odúmrť (po vymření rodu po mužské linii půda propadla vrchnosti), ale odvádění nájemného za půdu zůstalo. -
Srpnové dekrety - Konec Ancien régime
Došlo zrušení všech oblastních, cechovních a stavovských privilegií, stejně tak i výsad jednotlivců. Byly zrušeny královské důchody a úřady, regionální imunity, výjimky z placení poplatků, robota a odúmrti. Šlechta přišla o právo lovu a možnost zřizovat obory a holubníky. Byla zavedena daňová rovnost a duchovenstvo nemohlo dále vybírat desátky.
"…můžeme docela dobře napsat, že v noci na 4. srpna byla zavedena rovnost všech před zákonem..." -
Deklarace práv člověka a občana
- srpna byla přijata Deklarace práv člověka a občana. Vycházela z názorů Montesquiea, Rousseaua, i z americké ústavy. Představovala zaručení svobody, rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Poprvé v historii prosazovala zásadu, že lid je zdrojem veškeré moci, a tudíž má nárok na odpor proti vládě. Král byl nucen podepsat deklaraci (2. vlna emigrace šlechty), král musel přesídlit do Paříže. Vyhlásil La Fayette.
-
Král i NS se přesune do Paříže
Po řádném pochodu davu žen byl napaden Versailles. Ženy žádají, aby se král a jeho rodina přesunuli do Paříže, a král souhlasí. Národní shromáždění také rozhodne přemístit do Paříže. -
Pochod pařížských žen do Versailles
Narůstalo napětí mezi dvorem a obyvatelstvem Paříže, docházelo k problémům se zásobováním Paříže. Tyto problémy vyústily v pochod pařížských žen do Versailles v říjnu 1789. -
Pochod žen do Versailles
během dne propukaly nepokoje mezi trhovkyněmi na tržištích v Paříži kvůli vysokým cenám a nedostatku chleba. Jedna žena začala bubnovat a svolala dav, který se následně se dal na pochod a rozrůstal se. Dav požadoval potraviny a zbraně. Nakonec doputoval až do Versailles, kde se dožadoval potravin. LaFayette krále přesvědčil, aby společně vystoupili před dav na balkoně, král slíbil, že se přesune do Paříže, což se setkalo s bouřlivou pozitivní reakcí: Ať žije král! ("Vive le Roi!"). -
Vznik spolku Jakobínů
Jakobíni bylo původně označení členů nejvlivnějšího politického klubu, vzniklého v době Velké francouzské revoluce. Název klubu je odvozen od místa jejich setkání, dominikánského kláštera Saint-Jacques v Paříži. Vyznavači republiky, pod vedením Maximiliena Robespierra zavedli od roku 1793 hrůzovládu. -
Znárodnění církevního majetku
Národní shromáždění odhlasuje zabavení církevního majetku,
13. 2. následovalo zrušení klášterů. -
Papírové bankovky - Asignáty
Asignát bylo papírové platidlo vydávané v období po vypuknutí Velké francouzské revoluce, konkrétně v letech 1790-1796, na krytí rozpočtových schodků Francie.
Původně měly být asignáty kryty konfiskovaným církevním majetkem (de facto poukázky na příděl církevní půdy), ale bylo jich vytištěno příliš mnoho (inflační emise), což vedlo k jejich devalvaci. Reakcí Národního shromáždění bylo ustanovení asignátů zákonným platidlem. -
Vznik klubu Cordeliérů
Cordeliéři (Společnost práv člověka a občana) byl politický klub během VFR. K vůdčím osobnostem patřili Jean Paul Marat, Georges Danton, C. Desmoulins, Hébert. Označení klubu je odvozeno od místa schůzek jeho členů, kterým byl zrušený minoritský klášter v Paříži, jehož mniši se ve Francii nazývali cordeliers.
Cílem klubu bylo dohlížet na činnost vlády, proto také v písemném styku používal jako symbol otevřené oko. Snahou jeho členů bylo postupné odstranění monarchie a starého režimu. -
Vzpoura vojska v Nancy
Byla to vzpoura v Nancy. Ztělesňuje konflikt mezi revolučními vojáky a kontrarevolučními důstojníky. Výsledek, 22 popravených vojáků, další posláni na galeje a do vězení. -
Trikolora národní vlajkou
Kořeny francouzské vlajky sahají do doby Francouzské revoluce. Oficiálně byla uznána za státní symbol Francie roku 1790. Tehdy ještě v pořadí červená, bílá, modrá. V roce 1794 bylo pořadí barev obráceno do dnešní podoby. V roce 1815 byla navrácena bílá vlajka (symbol čistoty a vlajka Bourbonů). Během revoluce v roce 1848 pak byla užívána na barikádách rudá vlajka. Následně byla trikolóra přijata za národní vlajku. -
Le Chapelierův zákon - stávky zakázány
byl zákon, kterým byly v roce 1791 ve Francii zakázány stávky a vytváření profesionálních svazů.
Zákon zbavoval dělníky svobody sdružování, organizování a shromažďování, a to pod záminkou zrušení a úplné likvidace feudálních stavovských institucí. Le Chapelierův zákon zákazem sdružování znemožnil obnovení bývalých cechů v jakékoli podobě a také vytváření nových spolků zaměstnavatelů a zaměstnanců. -
Král se pokusil o útěk z Paříže
V červnu 1791 se Ludvík XVI. pokusil o útěk. Byl však poznán v jednom hostinci, ve kterém se stavěl na poslední zastávce před opuštěním Francie. Byl poznán podle jeho podobizny na minci. Projevují se spory mezi radikálními a umírněnými směry ve vztahu ke králi. Radikální chtějí krále sesadit, umírněné směry (Národní shromáždění zastupující liberální buržoazii) se chtějí dohodnout s králem na kompromisu. -
Král s rodinou rozpoznán u Varennes
Roku 1791 se neúspěšně pokusil i s celou svou rodinou o útěk za hranice. Celá královská rodina se dostala až k městečku Varennes. Jejich útěk byl údajně odhalen poštmistrem Jeanem-Baptistem Drouetem a celá královská rodina byla odvezena zpět do Paříže. Král byl prohlášen za vlastizrádce, sesazen z trůnu a po procesu dne 21. ledna 1793 veřejně sťat gilotinou na Náměstí Revoluce. Jeho statečnost v posledních chvílích před popravou mu vynesla úctu mnoha současníků. -
Masakr na Martově poli - První násilí
- července 1991 došlo na Champ-de-Mars k masakru na protimonarchistické demonstraci. Při podepisování petice des Cordelier proti navrácení práv králi se u Oltáře vlasti shromáždil dav lidí. La Fayette se snažil davy rozehnat, načež starosta Paříže Jean Sylvain Bailly dal rozkaz k palbě. Masakru padlo za oběť 50 lidí a stovky byly zraněny. Sám Bailly, byl 12. listopadu 1793 o kus dál gilotinován. Masakr na Martově poli prohloubil rozkoly politickými kluby.
-
Vyhlášení ústavy 1791
Nová ústava z roku 1791 vycházející z Deklarace práv člověka a občana (26. srpna 1789) zaručovala rovnost občanů, svobodu slova a právo na vlastnictví. Shromáždění v září 1791 předložilo tuto ústavu králi. Ludvík XVI. ji po opakovaném neúspěchu svého vojska a díky vojenskému tlaku přísahou stvrdil. Francie se formálně stala konstituční monarchií. -
Pilnická deklarace
Pilnická deklarace byla prohlášením římskoněmeckého císaře Leopolda II. a pruského krále Fridricha Viléma II. Název je odvozen od místa vyhlášení, zámku Pillnitz (Pilnic).
Oba panovníci se shodli na nutnosti zachovat monarchii a požadovali bezpečnost pro krále a královnu. NS si tu vyložilo jako přípravu intervence a uspíšilo revoluční válku. -
Period: to
Konstituční monarchie
Francouzské království bylo v období Velké francouzské revoluce v letech 1791 a 1792 krátce existující konstituční monarchie. Byla vyhlášena 11. srpna 1791 na základě Nové ústavy a existovala jen od 3. září 1791 do 21. září 1792, kdy po útoku na Tuilerijský palác byla zrušena národním shromážděním. Poté byl král Ludvík XVI. zatčen a uvězněn. Tím skončilo 203 let vlády Bourbonské dynastie nad Francií. -
Král přísahá věrnost ústavě
V září roku 1791 Ludvík XVI. přísahal věrnost ústavě a tím se rozešla konstituanta (Ústavodárné Národní shromáždění). Na politické scéně se objevilo několik politických klubů. Nejdůležitější byli Jakobíni, Cordeliéři a Girondisté. -
Zrovnoprávnění Židů
Francouzská revoluce jako první plně emancipovala Židy a poskytla jim onu rovnoprávnost, která jim byla doposud západním světem upírána. -
Rozešel se Ústavodárný sněm
Francouzský národní čili ústavodárný sněm (1789-1791) se rozešel 30. září 1791 a podle jeho rozhodnutí nesměl být žádný jeho člen zvolen do nového zákonodárného sněmu, který zasedal od 1. října 1791 do 21. září 1792. V novém sněmu tak zasedli většinou neznámí mladí lidé, mezi nimiž vynikla skupina poslanců kraje Gironde (okolí Bordeaux), zastánců demokracie a republiky. K nim se přidali další, takže jejich vliv ve sněmu převládl a král Ludvík XVI. -
První zasedání Zákonodárného shromáždění - převaha girondistů
v červenci byli zvoleni zástupci do ZS, nahradilo Ústavodárné shromáždění Bylo sborem zástupců francouzského lidu. Zasedalo od 1. října 1791 (kdy nahradilo do té doby fungující Ústavodárné národní shromáždění, tzv. Konstituantu) do 20. září 1792 (kdy bylo nahrazeno Národním konventem). Volby do něj se konaly na přelomu srpna a září 1791, aktivní volební právo občanů však bylo majetkově omezeno. Do tohoto orgánu nemohli kandidovat občané, kteří byli dříve členy Ústavodárného NS. -
Tajný dopis krále Ludvíka XVI. do Pruska
Král píše tajný dopis Fridrichu Vilému II. do Pruska, žádal jej zasáhnout vojensky ve Francii, "aby se zabránilo zlu, které se zde děje". Objevení tajné korespondence Ludvíka XVI s nepřáteli revoluce vyvolá proces a 21. ledna 1793 je Ludvík XVI popraven. -
Vláda girondistů
král Ludvík XVI. v březnu 1792 sestavil z girondistů vládu, které však sám nedůvěřoval. Vláda ho přiměla vypovědět válku Prusku a Rakousku, která nebyla úspěšná, takže vláda chtěla zavést vojenskou povinnost a zasáhnout proti emigrantům a dalším odpůrcům. Vláda Girondistů zvolila 12 poslanců, mezi nimiž duchem a výmluvností vynikali právníci Vergniaud, Guadet a Gensonné. -
Vyhlášení války Rakousku - 1. koaliční válka
V naději, že bude jednou osvobozen evropskými monarchiemi, král navrhuje vyhlásit válku Rakousku a Prusku. Francie vstupuje do války 20. dubna 1792 vyhlášením války v Zákonodárném shromáždění proti "králi českému a uherskému" Františkovi II. Fridrichu Vilému II. Na začátku Francie utrpí několik porážek. Pruský král se spojí s Rakouskem. Shromáždění vyhlašuje, že vlast je v nebezpečí. -
Period: to
Válka první koalice
Válka první koalice byl první pokus evropských monarchií porazit revoluční Francii. Francie vyhlásila válku Habsburské monarchii 20. dubna 1792 a Prusko se přidalo o několik týdnů později. -
Složena Marseillaisa - budoucí státní hymna
Píseň složil ženijní důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle v noci z 25. na 26. dubna 1792 ve Štrasburku jako pochod pro francouzské jednotky hájící východní hranice země proti rakouským intervenčním jednotkám. Od 30. července 1792, kdy do Paříže za zpěvu této písně dorazily vojenské posily dobrovolníků z Marseille je zvána Marseillaisou.
1.
Ref.: Do zbraně, občané!
Šikujte se pod prapory!
Vzhůru! Vzhůru!
Nechť krev nečistá napojí
brázdy našich polí! -
Girondisté: "Vlast v nebezpečí"
girondisté – vydali manifest Vlast v nebezpečí – vyzvali dobrovolníky z venkova, aby se přihlásili do armády – nejznámější skupina dobrovolníků z Marseille – na cestě do Francie si zpívali Marseillaisa – revoluční píseň a dodnes hymna -
Dekret "Vlast v nebezpečí" ("La Patrie en danger")
- 7. 1792 ZS vydalo dekret Vlast v nebezpečí – vedle národních gard vznikly dobrovolnické armády na obranu Paříže, zvláště dobrovolníci z Marseille (nová bojová píseň Marseillaisa – autor Rouget de Lisle)
-
Útok na Tuilerijský palác
Útok na Tuilerijský palác bylo povstání, které se odehrálo v Paříži během Velké francouzské revoluce dne 10. srpna 1792 ("masakr 10. srpna"). Pařížské obyvatelstvo podporované pařížskou komunou na Tuilerijský palác, kde byla internována královská rodina. Palác bránila Švýcarská garda, která utrpěla silné ztráty (550 až 700). Král byl nucen se uchýlit pod ochranu Zákonodárného NS. Tímto povstáním přešla Francouzská revoluce do své druhé, radikální fáze. Padlo 600-4000 Pařížanů. -
Markýz La Fayette v nemilost
Velitel Národní gardy,
Zlom v kariéře: srpen 1792, kdy nejprve 8. srpna skupina poslanců vyvolala hlasování o zatčení Lafayetta a 10. srpna byly dobyty Tuilerie. ZS posléze sesadilo Ludvíka XVI. z trůnu. Postupně vzniklo nové shromáždění nazývané la Convention nationale.
Lafayette se 19. srpna dozvěděl, že byl zbaven všech funkcí, postaven mimo zákon a jeho majetek zkonfiskován. Když zjistil, že se nemůže spolehnout na armádu, rozhodl se k odchodu z Francie.
Vězněn v Olomouci 1794-1797. -
Zářijové masakry ve věznicích
Zářijové masakry je označení pro sérii masakrů, které se odehrály během VFR v roce 1792 ve dnech od 2. do 6. září převážně v Paříži. Jednalo se o masovou hysterii, lidé zaútočili na věznice, když podlehli fámě, že rak-pruské vojsko chce potlačit revoluci.Nejprve byli pobiti uvěznění odpůrci revoluce a posléze i ostatní vězni. Počet obětí se vyšplhal až ke 1300 v samotné Paříži. Četnými oběťmi byli katoličtí kněží, kteří odmítli přísahat na republikánskou ústavu. Jakobíni: "vůle lidu". -
Vítězství v bitvě u Valmy
Bitva u Valmy byla bitvou francouzských revolučních válek, ve které se střetla armáda Prusů pod velením vévody Brunšvického s francouzskou revoluční armádou pod velením generála Dumourieze. Bitva se odehrála poblíž vesnice Valmy a skončila vítězstvím Francouzů. Z hlediska ztrát nebyla bitva vůbec závažná. Prusové ztratili 184 mužů, Francouzi 300 mužů. Z hlediska psychologie a progandy bylo však vítězství velice významné. -
Period: to
Národní konvent
Národní konvent (francouzsky convention nationale) byl nejvyšším zákonodárným a výkonným orgánem ve Francii od 20. září 1792 do 26. října 1795, který 21. září 1792 vyhlásil republiku (l'an 1 de la République française) a oficiálně sesadil krále Ludvíka XVI. (la royauté est abolie en France). Moc byla konventu předána Zákonodárným shromážděním, které se tímto úkonem samo rozpustilo. -
Konvent: Vyhlášení první republiky, konec monarchie
Oficiálně trvala až do vyhlášení prvního císařství Napoleonem v roce 1804.První republika do r. 1799. Období první republiky je charakteristické pádem monarchie, ustanovením Národního konventu, Jakobínskou hrůzovládou, založením Direktoria, thermidorskou reakcí a konečně vytvořením Konzulátu a Napoleonovým vzestupem. -
Period: to
První Francouzská republika
První Francouzská republika (francouzsky Republique Française) byla vyhlášena 22. září 1792 právě ustanoveným Národním konventem. Oficiálně trvala až do vyhlášení prvního císařství Napoleonem v roce 1804. Období první republiky je charakteristické pádem monarchie, ustanovením Národního konventu, Jakobínskou hrůzovládou, založením Direktoria, thermidorskou reakcí a konečně vytvořením Konzulátu a Napoleonovým vzestupem. -
Francouzská armáda v Bruselu - obsazení Belgie
Dumouriez, generál Fr. armády si nepřál území anektovat, ale vytvořit bezpečné pásmo kolem Francie. Konvent: "poskytneme pomoc a bratrství všem národům, toužícím po svobodě". -
Konvent těsnou většinou odhlasoval Ludvíkovu smrt
Proces s Ludvíkem XVI. probíhal během zasedání Národního konventu v jizdárně od 10. do 26. prosince 1792, při kterém byl francouzský král shledán vinným ze zločinu velezrady a spiknutí proti státu. Dne 15. ledna 1793 Konvent odhlasoval pro panovníka trest smrti, který byl vykonán o pět dní později. 387 hlasů ze 721 bylo pro vykonání trestu smrti (včetně Danton, Robespierre) -
Poprava Ludvíka XVI.
Poprava Ludvíka XVI. se uskutečnila pomocí gilotiny dne 21. ledna 1793 v 10.22 v Paříži na Place de la Révolution poté, co trest smrti odhlasoval Konvent po procesu s králem. Jedná se o jeden z významných momentů Velké francouzské revoluce, neboť poprvé poddaní odhlasovali pro svého panovníka trest smrti. -
spor mezi Girondisty a Jakobíny
Na počátku roku 1793 se rozhořel spor mezi Girondisty a Jakobíny.
V červnu 1793 byli Girondisté svrženi povstáním (III. fáze revoluce). Bylo zatčeno a popraveno 29 nejvýznamnějších představitelů Girondistů. -
Výbor pro veřejné blaho
ustanovený Národním konventem 6. dubna 1793
Jakobíni vytvářejí silnou ústřední vládu, centralizují moc, zavádějí výbory a komise, nejdůležitější: výbor pro Veřejné blaho (v čele Robespierre) zásobování, válečná výroba, obrana země, zahraniční politika) nebo výbor veřejné bezpečnosti (bojoval s nepřáteli revoluce). Představoval de facto seskupení výkonné moci ve Francii v období Teroru v letech 1793-1794. Jakobíni přesunuli veřejné žaloby, soudy a popravy pod dohled této komise. -
Násilné svržení vlády girondistů
Girondisté nebyli populární, čehož využili jejich protivníci v Konventu, tzv. Hora (levicoví poslanci v čele s Robespierrem) - 2. června 1793 zněly zvony znovu. Na 80 tisíc lidí oblehlo Konvent a předáci girondistů byli zatčeni. Bylo zatčeno a popraveno 29 nejvýznamnějších představitelů Girondistů. Tím začalo období teroru. -
Povstání sanccullotů proti girondistům
- 5 1793 - 2. 6. 1793, počátek jakobínské hrůzovlády Květnové povstání sansculotů (31. 5.–2. 6. 1793) otevřelo jakobínům cestu k nastolení revoluční diktatury a zahájilo třetí období revoluce (1793–94).
-
Jakobínská ústava - neschválena
Roku 1793 nechali jakobíni pod vlivem myšlenek Rousseaua schválit ústavu, jež posílila přímou demokracii, která zahrnovala závazné plnění státního cíle („veřejného blaha“), a sociální práva (právo na práci a na vzdělání). Tato ústava však nebyla schválena. Až do vítězného konce nad nepřáteli musel pokračovat Terreur, pravil Robespierre. Tím však jakobíni zrazovali vlastní ideál svobody, čímž docílili toho, že přibývalo vnitřních i vnějších nepřátel revoluce. -
Vražda Jean Paul Marata
- července téhož roku byl krátce před polednem zavražděn girondistkou Marií-Annou Charlottou Corday d'Armont, která ho probodla kuchyňským nožem, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu. Do jeho domu se Charlotte Corday dostala pod záminkou, že Maratovi nese seznamy uprchlých girondistů, které je potřeba zatknout a popravit.
-
Lid do zbraně
Levée en masse
byla politika nucené masové branné povinnosti všech zdatných, svobodných mužů ve věku od 18 do 25 let přijatých v následku francouzské revoluce. -
Period: to
Hrůzovláda Jakobínů
Jakobínský teror zkráceně jen Teror, též Hrůzovláda je ve francouzských dějinách označení období Velké francouzské revoluce od 5. září 1793 do 28. července 1794, které bylo charakteristické politickým násilím vyvolaným konfliktem mezi soupeřícími stranami girondistů a jakobínů a bylo poznamenáno hromadnými popravami faktických i domnělých nepřátel revoluce odsouzených revolučním tribunálem. Hrůzovláda byla prováděna prostřednictvím Výboru pro veřejné blaho. -
Zákon o maximu
- "Malé maximum" 15. 9. 1793 Stanovena maximální cena obilí.
- "Velké maximum" 29. 9. 1793 Stanovena maximální cena spotřebního zboží http://alphahistory.com/frenchrevolution/law-of-the-maximum/
-
Zákon o podezřelých - "Velký teror" začíná
Výbor bezpečnosti vydává, Zákon o podezřelých:
"Ti, kteří se buď svým chováním nebo svými projevy nebo svými spisy projevili jako zastánci tyranie nebo federalismu a jako nepřátelé svobody.
Ti, kteří nebudou moci prokázat způsobem předepsaným dekretem ze dne 21. března z jakých existenčních prostředků žijí a že neučinili zadost všem svým občanským povinnostem.
Ti, jimž bylo odmítnuto vydání průkazu o občanské spolehlivosti..." -
Republikánský kalendář
Kalendář byl zaveden Jakobíny 24. 11. 1793, letopočet začínal prvním dnem francouzské Republiky, tedy 22. září 1792. Kalendář byl zrušen Napoleonem 31. března 1805 (ve 13. roce Republiky).
Součástí revolučního kalendáře byly také revoluční hodiny. Den byl rozdělen na 10 hodin, každá hodina měla 100 minut a každá minuta 100 sekund. -
Poprava Marie Antoinetty
Poprava Marie Antoinetty se odehrála pomocí gilotiny dne 16. října 1793 ve 12.15 v Paříži na Place de la Révolution poté, co v půl páté ráno revoluční tribunál vynesl nad francouzskou královnu po dvoudenním procesu rozsudek trestu smrti. -
Masové popravy utonutím kněží a jeptišek v Nantes
byly série hromadných poprav utonutím během Vlády teroru v Nantes, která nastala v období od listopadu 1793 do února 1794. Během tohoto období byli domnělí nepřátelé revoluce nebo sympantizanti monarchie, zejména katoličtí kněží a jeptišky, vrženi do řeky Loiry. Celkový počet utonulých kněží, jeptišek a dalších "roajalistů" se odhadem pohybuje od 1800 až 9000. -
Porážka "kontrarevoluce" rolníků ve Vendée
1793-1796, boj proti verbování
byl ozbrojený boj roajalisticky a katolicky smýšlejícího venkovského obyvatelstva západofrancouzského kraje Vendée a okolních departmentů proti republikánskému revolučnímu vojsku
brutální represe ze strany republikánů dokonce někteří historici považují za první genocidu moderních dějin. Boje s různou intenzitou probíhaly v letech 1793 až 1796, kdy byla vzpoura definitivně republikánskými silami potlačena. -
Obléhání Toulonu Brity prolomeno
Francie se od popravy krále roku 1793 zmítala v nepokojích. Docházelo k mnoha povstáním, za které byli především zodpovědní royalisté. 28. srpna proběhla vzpoura i v Toulonu navíc za anglické podpory – britský admirál Samuel Hood poslal do toulonského přístavu eskadru Royal Navy. Napoleon Bonaparte hrál důležitou roli jako velitel dělostřelectva. Zasloužil se o vítězství tím, navrhl generálovi plán operace, který byl úspěšný. Je povýšen na brigádního generála a začíná jeho cesta ke slávě. -
Popraven Georges Danton a Camille Desmoulins
byl francouzský právník a politik, který se stal vůdčí osobností rané fáze VFR.
Na začátku revoluce byl ochotný spolupracovat s králem, později se ale přičinil o pád království a od srpna 1792 patřil mezi hlavní představitele revoluce (1792 - byl ministrem spravedlnosti a předsedou Výkonné rady). V Konventu patřil mezi montagnardy. Od roku 1793 byl členem Výboru pro veřejné blaho. V roku 1794 obviněn z korupce, na příkaz Výboru jej zatkli a spolu s C.Desmoulinsem odsoudili a popravili. -
9. thermidor - Konec jakobínské diktatury
Thermidorský převrat byl státní převrat během Velké francouzské revoluce, který se odehrál podle revolučního kalendáře dne 9. thermidoru roku II (27. července 1794). Vedl k ukončení jakobínské vlády Maximiliena Robespierra a k jeho popravě následujícího dne. Moc po převratu získala velká buržoazie, kterou zastupovalo direktorium a země poté v srpnu 1795 dostala novou ústavu, která měla revoluci ukončit. -
Poprava Robespierra
Rozpoutaný teror se obrátil i proti samému Robespierrovi – poté, co ztratil podporu veřejnosti, byl po thermidorském převratu v jakobínské straně 27. července roku 1794 zatčen a o den později spolu se svými stoupenci a bratrem Augustinem popraven gilotinou na pařížském náměstí Revoluce -
Batávská republika v Nizozemí
Batávská republika byl státní útvar vytvořený roku 1795 revoluční Francií na okupovaném území Nizozemska, první z tzv. sesterských republik. Roku 1806 byla Batávská republika přeměněna v Holandské království (pod vládou Napoleonova bratra Ludvíka), jež bylo roku 1810 zrušeno a jeho území prohlášeno za přímou součást Francie (do roku 1814). -
Ústava z roku III (1795)
byla přijata tzv. thermidorským Konventem První republiky dne 5. fructidoru roku III, tj. 22. srpna 1795. Dala by se charakterizovat jako ústava pro bohaté, která omezovala všeobecné volební právo. Navazovala na ústavu z roku 1791. Na jejím základě Francie dostala dvoukomorový parlament, výkonná moc se skládala z pětičlenného Direktoria. Ústava v podstatě přestala platit po brumairovém převratu, který provedl Napoleon Bonaparte v listopadu 1799.Volební cenzus: právo volit, 5 mil. majetných mužů -
Mír v Basileji s Pruskem
Roku 1795 uzavřelo Prusko po prvním a neúspěšném tažení separátní mír v Basileji a ve prospěch Francie se vzdalo území na levém břehu Rýna. -
Poraženo povstání sancullotů
Ozbrojené povstání proti jakobínů a sansculotů v Konventu. Armáda rychle reaguje povstání zarazí. Předáci povstání jsou zatčeni. -
Vláda pětičlenného Direktoria - "Bílý teror" - "Odliv revoluce"
Do čela Francie se roku 1795 podle nové ústavy postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal „odliv revoluce“ a probíhal také tzv. bílý teror, jehož obětí byli především jakobínští aktivisté. Počátek vlády Direktoria se někdy chápe jako konec Velké francouzské revoluce, i když někteří historici poukazují na to, že v té době došlo také k upevnění některých revolučních výdobytků. Byl zakázán a zrušen klub Jakobínů. -
Rada pěti set - dolní komora parlamentu
Rada pěti set (Conseil des Cinq-Cent) byla dolní komora francouzského parlamentu v období VFR a tedy jedním z předchůdců dnešního Národního shromáždění. Působila od nástupu Direktoria v roce 1795 do vlády Konzulátu na konci roku 1799. Horní komora se nazývala Rada starších (Conseil des Anciens).
Po návratu z egyptského tažení Napoleon a jeho spojenci začali s přípravou dalšího převratu. Důležitým faktorem byla volba jeho bratra Luciena Bonaparta za předsedu Rady pěti set. -
Povstání roajalistů potlačeno Bonapartem
Napoleon V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. -
Period: to
Vláda Direktoria
Direktorium byl způsob vlády pěti direktorů ve Francii. Trvalo od 2. listopadu 1795 do 10. listopadu 1799. Volit směli pouze bohatší lidé (necelý milión ob.).
Dne 9. thermidoru (27. července 1794) byl M. Robespierre a další představitelé krvavého režimu zatčeni a posléze popraveni. Do čela Francie se roku 1795, na základě nové ústavy, postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal „odliv revoluce“. Počátek vlády Direktoria se někdy chápe jako konec Velké francouzské revoluce. -
Mír v Campo Formio - konec 1. koaliční války s Rakouskem
levý břeh Rýna Francii
Mír v Campo Formio 17. října roku 1797 ukončil válku mezi Francií a Rakouskem a potvrdil nové východní hranice Francouzské republiky až k levému břehu Rýna. Habsburská monarchie tu uznala ztrátu svého vlivu v Itálii a vzdala se Lombardie a Belgie výměnou za Benátsko, Istrii a Dalmácii. Ve válce zůstala už jen Británie. -
Napoleon bojuje v Egyptě
Pokus o dobytí Egypta a oslabení úhlavního nepřítele Británie se nezdařil. Tažení skončilo porážkou France v roce 1801. Mamlúcké vojsko bylo sice poraženo a Káhira obsazena, ale o neúspěchu rozhodla porážka u Abukiru, proti kontraadmirál Horatio Nelson. Námořní bitva Bitva - 1. srpna 1798. Napoleon vstoupil do Sýrie, napadl Osmany, vstoupil do Sýrie (mor v Jaffe). Konec obléhání Akkonu. Odjíždí na fregatě z Egypta je poražen britskými expedičními oddíly u Alexandrie 30. srpna 1801. -
Bonaparte založil Egyptský institut
- srpna 1798 byl v Káhiře, v prostorách bývalého mamlúckého harému, založen francouzskými vědci Egyptský institut. Předsedou se stal Gaspard Monge a Napoleon Bonaparte obdržel funkci místopředsedy.V budově institutu byla umístěna knihovna, muzeum, laboratoře, observatoř, tiskárna a v zahradách zoologická zahrada, V červenci 1799 se uskutečnil jeden z největších francouzských objevů v Egyptě, když byla při opravě staré křižácké pevnosti objevena Rosettská deska.
-
Bonapartův puč - Konec první republiky, konzulát (do r. 1804)
Brumairový převrat = státní převrat ve Francii během VFR, který se odehrál 18. brumairu roku VIII podle revolučního kalendáře, tj. 9. listopadu 1799. Převrat zorganizoval Napoleon Bonaparte, který s 5000 vojskem obsadil jednací sál parlamentu Tuilerijského paláce a nechal zavřít brány Paříže.
Převrat znamenal konec vlády Direktoria a začátek Konzulátu (1. konzul na 10 let), který vedl k Napoleonově neomezené vládě.Roajalisté i radikální republikáni byli vyloučeni z politického dění. -
Period: to
Konzulát
Vláda se rozpadla po převratu 18. brumaira v roce 1799, po němž následovalo období známé jako Francouzský konzulát. Samotní členové direktoria, vědomi si své klesající moci, převrat naplánovali společně s Napoleonem Bonapartem, jenž se později stal Prvním konzulem republiky. Krátce na to se však prohlásil císařem, čímž skončila nejen vláda konzulátu, ale i samotná první republika, která byla nahrazena prvním císařstvím.
